Svědectví Boba Jonese na konferenci v Albany ve státě Oregon (USA) v roce 2006

Stalo se to 8. srpna 1975, tedy pár dní poté, co ke mně Pán mluvil a dal mi slova pro svou církev. Jedno z těch slov bylo, že počet potratů se bude zvyšovat. Řekl mi, jakým způsobem bude při těchto potratech používána technologie. Jednou z prvních věcí, o kterých se mnou mluvil, byla to, jak děti budou páleny zaživa, což je potrat solným roztokem. Dále se mnou mluvil o potratu částečným porodem, při kterém dítě trhají na kusy. A jednou z dalších věcí, o které se mnou mluvil, byla záležitost pilulek – potratové pilulky vypudí dítě ven z matčina lůna.

Ve stejný čas se mnou také hovořil o tom, že homosexualita bude stále více rozšířená, že opustí zavřené pokoje a bude demonstrována na ulicích i v naší vládě a že to bude homosexuální neduh, který nebude nikdy vyléčen. Nezáleží na tom, co homosexuál říká – to, co činí, je rozhodnutí. Heterosexuál činí rozhodnutí, že bude cizoložit. Není to skutek, ke kterému je přinucen, je to rozhodnutí. Není většího hříchu než jít do nemorálnosti, do nemravnosti. Ale jakmile z toho učiníš pokání a přijmeš Krista, jsi od toho vysvobozen. U homosexuality to může trvat kolem 3 let, než je od ní člověk zcela osvobozen.

Třetí věc, o které mi řekl, bylo to, že vezmou dvě levné drogy, spojí je dohromady a vytvoří tak opravdu silnou drogu, což je „meth labs“ (pozn.: metamphetamin, česky pervitin). Řekl: „Když se tyto věci stanou před rokem 2000, přijdu a začnu soudit hřích a ospravedlňovat ty, kteří jsou moji.“

Takže 8. srpna 1975 se mi ukázal démon a řekl: „Pokud budeš znovu sdílet toto proroctví, zabiju tě.“ Řekl jsem mu: „Už ti více nepatřím. Patřím Pánu a nemám z tebe strach, nemáš žádné místo, aby ses mě dotknul.“

Nu, a on to ten den udělal. Dostal jsem bolesti a krev stříkala z mých úst jako gejzír. A najednou jsem už neměl žádné bolesti. Ta osoba – Přímluvce (1), stála vedle mě – byl to Duch Svatý – a začali jsme se procházet. A jak jsme šli, uviděl jsem Muže, který byl bílým světlem (2). Byl celý obklopen bílým světlem, ale On sám byl bělejší nad všechna bílá světla. Jeho ruce byly rozpřažené. Moje první myšlenka byla: „Zemřel jsem čistý? Nebylo mé roucho poskvrněné?“ A Duch svatý mi řekl: „Podívej se, můžeš se podívat“. Podíval jsem se a moje roucho bylo bílé. Pomyslel jsem si: „Bobby, nakonec jsi to zvládl. Tohle je ten největší den, který jsi v životě zažil. Jdeš domů k Pánu, jsi čistý a udělal jsi věci, které ti řekl, abys udělal“.

Jak jsem přicházel do toho bílého světla, cítil jsem něco, co jsem nikdy předtím nepoznal. 

Zeptal jsem se Osoby přede mnou: „Co to je?“

Osoba (Duch svatý) řekla: „To je láska Boží.“ 

Řekl jsem: „To je tak nádherné, to je tak slavné.“

A On řekl: „To je právě to, co to je, to je sláva Boží.„

Řekl jsem: „Jak to může být obojím?“ 

Je to v Janovi 17. Láska, kterou jsem měl s Otcem, sláva, kterou jsem měl s Otcem (J 17,26.5). To byl tedy největší zážitek, který jsem kdy měl. Pouze být obklopen jeho slavnou láskou.  To je možné i tady na Zemi. Sláva Boží přichází a stane se to v jeho slavné lásce. 

Všiml jsem si další skupiny lidí po mé levé straně a pod jejich nohama bylo něco, co vypadalo jako pásový dopravník. Každý z nich byl zabalen do různých druhů věcí. A když jsem se na ně podíval, zeptal jsem se toho Muže: „Proč jsou takto zabaleni?“

A On řekl: „Byli zabaleni na Zemi do svých bohů.“  

Byli to bohové, které uctívali na Zemi a které následovali do smrti. Byli na cestě do pekla se svými bohy.  Viděl jsem muže zabaleného do dolarových bankovek. Viděl jsem muže zabaleného ve svém trávníku – jeho zahrada byla jeho bohem. Viděl jsem muže, který neměl žádné tělo, byl pouze jedna velká hlava. Byl ateistou, uctíval (ctil) sám sebe, byl svým vlastním bohem a šel s tím do pekla.  Viděl jsem ženu, která vypadala jako drogy, protože to byl bůh, kterému sloužila na zemi. Viděl jsem muže uvnitř lahve Whisky – to byl jeho bůh. Viděl jsem lidi, kteří byli zabaleni v chtíči. To byl jejich bůh na zemi. V pekle budeš sloužit bohu, kterému jsi sloužil na zemi.

Viděl jsem všechny druhy věcí, které lidé uctívali na Zemi, se kterými budou trávit věčnost.  Nu, já jsem uctíval Pána a strávím tedy věčnost s Ním. Ale ti ostatní, kteří jej neuctívali, stráví věčnost v totální temnotě se svým bohem. A jejich bohové budou jejich mučitelé, ne stovky tisíc let, ale věčnost.

Podíval jsem se na tu frontu lidí. Bylo to tak strašné a každý, kdo byl v té frontě, Jej poznal. Vytřeštil oči a řekl: „Byla to pravda.“  Každý člověk, který byl v té frontě a šel do pekla, měl rozličným způsobem svědectví, že Bůh je. A každý z nich Jej dobrovolně (ochotně, ve své vůli) odmítl. Na každého ze 2 lidí ve frontě, ve které jsem byl, bylo 98 v té druhé frontě. Každý z nich dojel na konec toho dopravníku a spadl do temného místa, kde už nikdy nebude znovu světlo.

Obrátil jsem svůj pohled zpátky na Pána. Díval jsem se, jak mluvil k lidem, kteří k němu přicházeli. Stála tam jedna velká, statná černoška. Bylo s ní kolem sta andělů. Zeptal jsem se: „Proč má s sebou tolik andělů?“ Duch svatý odpověděl: „Protože byla na zemi velkou služebnicí. Ti andělé jí pomohli to udělat, protože činila velké věci pro svůj lid.“ A když přišla k Pánu blíž, podíval se na ni a zeptal se jí: „Učila ses milovat? (3)“ A ona řekla: „Ano, Pane.“ Vztáhla k němu ruce a Pán ji objal a políbil na ústa a vtáhnul ji dovnitř, vypadalo to, jakoby Jeho srdce bylo dvoukřídlými dveřmi a ona i všichni ti andělé vešli dovnitř.

Zeptal jsem se: „Proč i andělé jdou domů?“ Duch svatý mi odpověděl: „Pomáhali jí to vykonat. Nyní mají svědectví v Nebi. Jsou stvořeni bez svědectví, a když někomu na zemi pomohou něco udělat, stávají se součástí toho svědectví.“ Proto je napsáno, že budeme soudit anděly (1Kor 6,3).

Řekl mi: „Tito andělé vám touží pomoci více, než vy toužíte po tom, aby vám pomohli.“ Touží mít svědectví. Nerozumí nám, ale touží být toho součástí, aby mohli mít svědectví a doložit to, co Kristus koná.

Další na řadě byla jedenáctiletá dívka. Duch svatý mi řekl: „Byla postižená po většinu svého života. Poslední 3 roky života byla upoutaná na lůžko a jediné co dělala, bylo, že ležela v posteli a modlila se za lidi. Jejím věčným svědectvím je to, že měnila životy.“ Pán se jí zeptal: „Učila ses milovat?“ A ona řekla: „Ano, Pane.“ A On ji políbil a ona vešla.

Pak tam přišla žena, které bylo kolem 93 let. Mívala velké bolesti v celém svém těle kvůli artritidě. Žila dlouhý život. Na otázku „Učila ses milovat?“ odpověděla: „Učila jsem se milovat pouze Tebe. Jako malá jsem bývala řezaná a zahořkla jsem. Většinu svého života jsem strávila kousáním svatých.“ (viz Galatským 5,15). Odpověděl jí: „Protože jsi mě milovala a přijala, jsi spasena, ale nemáš žádné skutky.“ A políbil ji a ona vešla. Teď jsem přišel na řadu já.

Jak jsem přišel blíž k Pánu, pomyslel jsem si: „Člověče, je to tady. Žádná bolest, žádné trápení, nic z toho. Jdu domů v poslušnosti. Učil jsem se milovat. Jsem v pořádku, jdu domů.“  Když jsem si to pomyslel, Pán zvedl svou ruku a řekl:  „Stůj. Nepřítel tě zabil předtím, než nastal tvůj čas. Chci, abys šel zpátky.“ Řekl jsem mu: „Bylo to příliš těžké se sem dostat. Já nechci zpátky, protože jsem tam neudělal  nic dobrého. On řekl: „To není pravda, mluvil jsi Má Slova a Má Slova se vždy stanou.“ Řekl jsem: „Bylo to tam dole tak bolestivé. Odmítnutí, pronásledování. Nikdo mi nevěřil.“  On řekl: „Ano, a ty máš zase zbabělou povahu.“ (což je pravda) (5). Ale já na ní budu pracovat.“ Řekl: „Když jsi byl baptista, měl jsi srdce pro duše. Pokud stále chceš vejít dovnitř, pak tě tam vezmu poté, co se znovu podíváš na támhletu frontu. A pokud mi řekneš, že chceš jít dovnitř, vezmu tě tam.“

Podíval jsem se znovu na všechny ty lidi, kteří šli do pekla. Oni nešli do pekla na sto tisíc let, oni šli do pekla na celou věčnost. Budou sloužit svému bohu po celou věčnost. Podíval jsem se na jejich tváře a řekl jsem Pánu, že bych chtěl jít zpět kvůli jedné duši, chtěl bych jít zpět a strávit den na kříži pro jednu duši.

Řekl: „Neposílám tě zpět pro jednu duši. Posílám tě zpět, aby ses dotknul vedoucích Církve, aby mohli dohlížet a chránit to, co budu konat, protože já přicházím přivést miliardu mladých k sobě v jedné z největších vln všech časů. Přicházím oslavit se nad rámec toho, co se kdy stalo a co si dokáže člověk představit. Přicházím zopakovat tisíckrát a tisíckrát to, co bylo učiněno v Písmu. Chci, aby ses vrátil, připravil a mluvil k Církvi o tom, co budu činit v této jedné velké vlně.“  

Řekl jsem mu tedy, že chci jít zpět.

Vrátil jsem se. Myslel jsem si, že když se vrátím zpět do svého těla, budu uzdraven. Když jsem se vracel zpět, uviděl jsem dva největší anděly, jaké jsem kdy spatřil. Vím, kdo jsou. Jsou to andělé vzkříšení (6). A uviděl jsem ducha smrti, který odešel, když jsem se vrátil. A když jsem se vrátil do těla, nebyl jsem uzdraven. Cítil jsem bolest a nerozuměl jsem proč. Byl jsem pryč možná kolem tří hodin. Byla tu bolest a já jsem řekl: „Co se to, Pane, děje?“ A pak jsem slyšel zvonění telefonu. Viděl jsem lidi, kteří po telefonu odpovídali a říkali: „Bob Jones potřebuje modlitbu.“  A pak se začali modlit a já se cítil lépe. Bylo to v pátek.

Lidé se stále modlili a modliteb přibývalo. A pak přišli za mnou a modlili se za mě během páteční noci, až byla bolest sotva znatelná. A pak v sobotu ráno ve tři hodiny poslední  osoba ukončila za mě svou modlitbu. Bolest se vrátila a já si pomyslel: „Chlapče, to bude dlouhé“. A pak jsem uviděl jednu starší sestru, kterou si nikdo ve sboru moc nepovažoval, protože se moc často nekoupala. Vždycky sedávala v poslední řadě a jejím zaměstnáním byl uklízení kanceláří. Vstávala brzy ráno a uklízela kanceláře. A její telefon zazvonil a ona jej zvedla. Vstala ve tři hodiny ráno a začala se za mě modlit a já jsem usnul. A pak musela jít v pět hodin do práce a další se začali za mě modlit, takže celá sobota proběhla docela v pohodě. Lidé přicházeli během celé soboty a já si pomyslel: „Teď vím, že mě poslal zpátky na Zem, abych žil.“ Modlitba a přímluva určitě učinily rozdíl. 

A sobota v noci probíhala docela dobře až do tří hodin, kdy všechny modlitby ustaly. Kromě jejích. Vstala a začala se za mě opět modlit. Modlila se za mě až do sedmi hodin. V neděli totiž nemusela do práce. V sedm hodin byl ten nejhorší čas, jaký jsem měl, protože zde nebyla žádná modlitba. Lidé byli na cestě do shromáždění. 

A opravdu to bylo hodně zlé až do 10:05. V deset hodin se mě Viola zeptala: „Jak se cítíš?“ Řekl jsem jí, že je mi zle více než kdy předtím a otékal jsem tak moc, že jsem nemohl vstát z postele. V 10:05 jsem byl zcela v pořádku, zcela uzdraven. Vstal jsem, šel jsem na shromáždění a podal jsem o tom svědectví.

Objevil jsem hodnotu modlitby (7). A objevil jsem hodnotu nemít názor na svaté (8). Objevil jsem hodnotu služby (9). Že jeden ze svatých byl schopen toho, abych se tomu mohl vyhnout a  vyspat se.  

Biblické odkazy: 

(1) Jan 14,26 – DUCH SVATÝ JE PŘÍMLUVCE
Avšak Utěšitel , ten Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.

NZ: Parakletos: přímluvce, utěšitel, advokát

(2) Jan 8,12 – JEŽÍŠ JE SVĚTLO
Ježíš k nim pak znovu promluvil: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.“  

(3) 1. Janova 4,7-12 – POKUD NEMILUJEŠ, NEZNÁŠ BOHA

Milujme jedni druhé, milovaní – vždyť láska je z Boha. Každý, kdo miluje, se narodil z Boha a zná Boha. 8Kdo nemiluje, nezná Boha – vždyť Bůh je láska. 9V tom se projevila Boží láska k nám, že svého Syna, toho jednorozeného, poslal Bůh na svět, abychom skrze něj získali život. 10V tom je láska, ne že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. 11Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, musíme i my milovat jedni druhé. 12Boha nikdy nikdo neviděl. Když ale milujeme jedni druhé, Bůh v nás přebývá a jeho láska v nás došla naplnění.

 (4) 1. Kor 6,2 -3 SOUZENÍ ANDĚLŮ
Copak nevíte, že svatí budou soudit svět? Když máte jednou soudit svět, to nejste schopní rozsoudit takové maličkosti? 3Nevíte, že budeme soudit anděly? Čím spíše běžné životní záležitosti!

(5) Jan 14,6 – POUZE PRAVDA JE MLUVENA V NEBI
„Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

John 17,17-19
Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda. 18Jako jsi poslal na svět mě, tak jsem já poslal na svět je. 19Posvěcuji sám sebe za ně, aby i oni byli posvěceni pravdou. 

(6) Lukáš 24,3-6 – ANDĚLÉ VZKŘÍŠENÍ
A když vešly dovnitř, nenašly tělo Pána Ježíše. 4Nevěděly, co si o tom myslet, když vtom před nimi stanuli dva muži v zářícím rouchu. 5Vylekané ženy sklonily tváře k zemi, ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? 6Není tu, vstal! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji říkal.

(7) Jakub 5,13-15 – MODLI SE

Má někdo z vás trápení? Ať se modlí. Je někdo šťastný? Ať zpívá chvály. 14Je někdo z vás nemocný? Ať zavolá starší sboru a ti ať se za něj modlí a mažou ho olejem v Pánově jménu. 15Modlitba víry uzdraví nemocného, Pán ho pozdvihne, a pokud spáchal nějaké hříchy, bude mu odpuštěno.

1.Tes. 5,16-18
Vždycky se radujte. 17Neustále se modlete. 18Za všech okolností buďte vděční, neboť to je Boží vůle pro vás v Kristu Ježíši.

2.Tes.3,1
Dále vás, bratři, prosíme, modlete se za nás. Ať se Pánovo slovo rychle šíří, ať je přijímáno s úctou tak jako u vás

1 Tim. 2,8
Kdekoli se sejdete k modlitbě, chci, aby muži zvedali ruce ve svatosti, bez hněvu a dohadování.

(8) Marek 12,42-44 – NÁZORY LIDÍ
Když pak přišla jedna chudá vdova, hodila tam dva haléřky (což je jeden čtvrťák). 43Tehdy svolal své učedníky a řekl jim: „Amen, říkám vám, že tato chudá vdova dala více než všichni, kdo házeli peníze do pokladnice. 44Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobytí.“  

(9) 2. Kor 1,3-5 – SLUŽBA POTĚŠENÍ
3Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení! 4V každém našem soužení nás potěšuje, abychom ty, kdo mají jakékoli soužení, mohli povzbuzovat tímtéž potěšením, které jsme sami přijali od Boha. 5Vždyť čím více utrpení pro Krista zakoušíme, tím více povzbuzení skrze Krista přijímáme.